Technika jízdy

Technika bezpečné jízdy

Když jsem se vrátil, po téměř čtvrt století, do sedla motocyklu, jeden zkušenější kamarád mi řekl:

„Až budeš mít najeto tak čtyři tisíce kilometrů, začni si dávat pozor. To si o sobě začneš myslet, že už to umíš a rozbiješ si hubu.“

Měl 100% pravdu. Když jsem měl na počitadle asi 4100 km, tak jsem si ustlal. Naštěstí to bylo v minimální rychlosti. Přední kolo mi podjelo po vápenném prachu, či co to bylo, co na silnici zůstalo po jakési stavební firmě. Já to odnesl jenom naraženou holení, motorka lehce odřenou pravou stranou motoru. Jinak nic.
Jestli si někdo myslí a ještě to říká, že jemu se to nemůže stát, tak kecá. Může.
Neznám motorkáře, který by si alespoň jednou neustlal.

Pro bezpečnou jízdu existuje spousta návodů. Žádný není úplně spolehlivý. Jednak nejsme nikdy na silnicích sami a motorka má jen dvě kola.

Přesto je možné snížit rizikovost dodržujeme-li alespoň některá pravidla.

1) kontrola prostoru

Na motocyklu vás nechrání plech, plasty, deformační zóny, ani airbagy.
Proto je nutné sledovat prostor nejen před sebou, ale i po stranách a za sebou. Nekoukat jen na silnici, ale stále sledovat zpětná zrcátka. Dopravní prostředky jsou ze zákona vybaveny párem zpětných zrcátek, minimum řidičů ale ví, k čemu slouží. To samé platí o ukazatelích směru.

2) jedu jenom tak rychle, abych stačil zastavit na vzdálenosti, na kterou vidím

V městském provozu jedu jen tak rychle abych stačil zastavit dřív než narazím do auta, které přejíždí bez ukázání směru z pruhu do pruhu a nebo které, bez varování, vyjede z řady zaparkovaných aut.

Za soumraku, po silnici vedoucí lesem, jedu tak rychle, abych stačil vyřešit možný střet s přebíhající zvěří.

Do nepřehledné zatáčky, jedu jenom tak rychle, abych se stačil vyhnout a nebo zastavit, před možnou překážkou.

3) technika jízdy

Čerství absolventi autoškoly většinou, pokud za sebou nemají dlouhou jezdeckou kariéru bez řidičského průkazu, umí teoreticky dopravní předpisy a mají v sobě zakotveny základní zásady pohybu po veřejných komunikacích. Bude jim ale trvat ještě hodně kilometrů, než začnou vnímat co se vlastně, s jejich strojem, na silnici děje.
České ani Moravské silnice nejsou, pro pilování jezdecké techniky, naprosto vhodné. Jezdec se nemůže soustředit na vlastní jízdu, ale musí se, v zájmu bezpečného návratu domů, soustředit na většinový podíl děr, naplaveného písku a bláta, neodklizeného zimního posypu a tzv. oprav.

Pokud chceme trénovat průjezdy zatáček, akceleraci z nich, brzdění a další prvky bezpečné jízdy, musíme jet někam za naše jižní, nebo západní hranice.

- zatáčka
Při nájezdu do zatáčky musím mít vždy podřazeno, motor v otáčkách a akcelerovat začínám až, když vidím konec zatáčky

- dvě a více zatáček
Najíždím-li do série přehledných zatáček, zařadím takový rychlostní stupeň, abych je mohl projet všechny bez řazení a brzdění

- zatáčka do kopce
V zatáčce do kopce si mohu dovolit vzít víc za plyn a jít do většího náklonu, protože mám jistotu, že mi k bezpečnému zpomalení stačí ubrat plyn

- zatáčka z kopce
Zatáčku z kopce jedu se zařazeným stejným nebo ještě nižším rychlostním stupněm, než bych ji jel v opačném směru

- dlouhá, otevřená zatáčka
Vidím-li na její konec a jedu po dobrém povrchu, mohu si dovolit jet ji rychle a v náklonu.

- krátká, zavřená zatáčka
Krátké a zavřené zatáčky, vracečky, projíždíme většinou na druhý rychlostní stupeň z vnějšího okraje, co nejvíce ke středu a zase zpátky na vnější okraj

- klopení
Motocykl se při rychlejší a rychlé jízdě, ne při popojíždění, neřídí řidítky, ale náklonem. Před zatáčkou krátce a s citem přibrzdíme (přední brzdou), pokud je to nutné a podřadíme. Na nahraně zatáčky se krátce a prudce opřeme do vnitřního řidítka. Tím se nám motorka krásně položí do perfektně kontrolovatelného náklonu.

- rytmus
Když nemáte náladu, nebo nejste v duševní nebo fyzické kondici, je lepší na motorku nesedat. Auto vám ledacos promine, motorka ne. Do správného rytmu se nedostanete hned. Chce to začít zvolna, aspoň několik kilometrů netlačit moc na pilu, soustředit se, dát si pár zatáček, brzdit, akcelerovat, hledat rytmus. K tomu pomáhá i ostatními řidiči nenáviděné ježdění vlnovky.
Jakmile se ale dostanete do správného rytmu, dostanete „správnou provozní teplotu“, pojede se vám lépe a vaše jízda bude také bezpečnější.

- sledování cizích zrcátek
Pojedete-li pozorně a soustředěně, pojedete bezpečně. Jednou z nejdůležitějších informací pro bezpečné předjíždění je, že předjížděný ví o vás a o tom, že ho chcete předjet. To se většinou dozvíte pouze tak, že budete sledovat jeho levé zpětné zrcátko a jeho oči.
Pozor.
V leckterém LEVÉM zpětném zrcátku uvidíte buď tvář spolujezdce na pravém sedadle, nebo oči řidiče strnule upřené před sebe.
V takovém případě je lepší s předjetím v uctivé vzdálenosti za ním počkat a předjet ho až když je na to dost místa (na šířku).

- svícení = být viděni
Celodenní svícení je nařízeno zákonem. Naštěstí. Svícení motocyklů je dvojnásob důležité. Doporučuji i ve dne svítit dálkovým světlem. Za denního světla nikoho neoslníte, ale jste lépe viditelní.
S tím souvisí také používání oblečení pošitého reflexním materiálem.

- motorka musí být slyšet
Nejsem stoupencem drnčení otevřených výfuků, ale v zájmu bezpečnosti musí být motorka nejenom vidět, ale také slyšet. Laděný výfuk proto není na motorce vůbec zbytečností. Naopak.

- prsty na spoušti
Levá ruka ovládá spojku, pravá brzdí, ale také otáčí plynovou rukojetí. Pevné držení řídítek i ovládání obou páček se dá zvládnout najednou. Stačí mít dva prsty, ukazovák a prostředník stále položené na páčkách. Jde jenom o zvyk.

- jízda ve skupině
Jet si jen tak sám je něco trochu jiného, než jízda ve skupině. Vedoucí motocykl by měl jet vždy u půlící čáry, druhý naopak blíž okraji silnice. Třetí zase u čáry a tak dál, cik cak, podle toho kolik motorek jede ve skupině.
Při průjezdu městem jsou rozestupy co nejmenší, aby se křižovatky stihly projet pohromadě, na rovnějších, rychlejších úsecích se skupina naopak natáhne, aby měla bezpečné odstupy. Při průjezdu zatáček tak může jet každý ideální stopou.
Vedoucí motocykl skupiny musí jet pouze tak rychle, aby ostatním neujížděl a jeho tempu aby stačil i poslední motocykl skupiny. Nejméně zkušený jezdec, nebo jezdec na nejslabším motocyklu by nikdy neměl jezdit na konci celé skupiny, ale uprostřed. Nehrozí tak nebezpečí, že se ztratí, nebo v zájmu udržení ve skupině pojede rychleji než na co má. Jízda je tak plynulá a bezpečná.

- jízda v dešti
Jízdě v dešti na motocyklu je samozřejmě lepší se vyhnout. Někdy to ale nejde a tak se do toho musí jít. Pokud se nejedná o krátkou přeháňku, je nejlepší na ještě suché oblečení, rukavice a boty navléknout kombinézu do deště a návleky na rukavice a boty. Pokud vaše bunda nepřiléhá opravdu těsně ke krku, je dobré používat nákrčník, který zabrání zatékání dešťové vody za krk. Mít mokrá záda je fakt nepříjemné.
Dobré je také co nejpečlivěji vyčistit hledí přilby a případně ho potřít speciálním přípravkem pro hladké stékání vody. Svá zavazadla také zabalíme, pokud je máme, do nepromokavých obalů. Do skeletových kufrů neteče.
Málokdo má možnost cíleně trénovat jízdu v dešti. Jízda proto musí být ještě obezřetnější a soustředěnější, než na suché silnici za ideálních podmínek.
Brzdit musíte mnohem dřív a s daleko větším citem než na suchu, lepší je brzdit motorem.
Předjíždějte pouze tam, kde vidíte daleko před sebe a kde máte možnost dostatečného bočního odstupu. Voda odstřikující od osobních, ale hlavně těžkých nákladních aut, vás může dokonale rozhodit.

- východ a západ slunce
Jet ráno proti vycházejícímu a navečer proti zapadajícímu slunci, tak to je fakt hodně nepříjemné. A také dost nebezpečné, protože buďto nevidíte vy, nebo nejste viděni. Proto musí být vaše jízda mnohem obezřetnější a předvídavější. Tady platí ještě víc to, že můžete jet jenom tak rychle, jak daleko vidíte.

P.F.