Parádní podzimní svezení

Nejlepší ježdění je na jaře a na podzim. V oblečení vám není horko a silnice jsou volnější než o prázdninách. Také ubytování na jednu noc se hledá podstatně lépe než v hlavní sezoně.

Proto vyrážím nejraději v květnu a červnu, a potom zase až v září. Přes léto nechávám motorku klidně odpočívat v garáži. Někomu se to možná zdá jako nesmysl, ale je to tak. Už při své květnové cestě do Štýrska a Korutan jsem si uvědomil, že chci-li si cestu a jízdu opravdu bezstarostně užít, musím jet sám. Ne, že bych byl nějaký samotář, ale je to něco úplně jiného než se skupinou. Jedu si svým tempem, kam chci a kudy chci, na focení si zastavím kde chci a na jak dlouho chci. A to je teprve ta správná relaxace.

Tentokrát (září) jedu přes Bavorsko a Tiroly do Süd Tirol a nazpátek zase Rakouskem a Bavorskem.

Vyjíždím za krásného sobotního rána směrem na šumavský Strážný.

Odtud, po krásných bavorských silnicích, přes Passaua a kolem Braunau do Burghausenu. Tady si dávám pauzičku a jedu dál kolem Techinger See na Traunstein. Odtud jedu malý kousek po A8 a při první příložitosti odbočuji k horám. Na severních úpatích Chiemgauer Alpen vedou krásné, celkem úzké, ale málo frekventované silnice, které jsou součástí Deutsche Alpen Strasse. Po nich dojíždím pod první hezký kopec, Sudelfeld. Parádní silnice, parádní zatáčky, rychlost většinou omezená na 60, v některých zatáčkách i na 30 a často bdělé oko a radar bavorských policistů. Jsou nekompromisní a tak se vyplatí rychlosti raději dodržovat. Ale ono to úplně stačí. Myslím, že je to nastaveno přesně tak, aby si motorkář požitkář užil a nikdo nezmrzačil.

U hospůdky kousek pod vrcholem hledám místo pro Tigera a dávám si skvělou gulassupe a silné presso. Míjím Bayrischzell, Schliersee, Tegernsee, Speicher Sylverstein a nádherným, téměř již podvečerním oparem zahaleným údolím řeky Isar dojíždím do Wallgau.

Během chvíle nacházím příjemný B+B s garáží za 18 EUR. Jdu se navečeřet a příjemně unaven spát. Při pohledu na večerní oblohu se trochu obávám rána.

Moje obava se naplnila. V noci začalo pršet.

Když se probouzím tak ještě prší, ale vypadá to docela slušně. Úderem deváté startuji motor a vyjíždím do Tirolska. Obloha je stále hodně zatažená, ale silnice je suchá (pouze 20 km). V Seefeldu zajíždím pod střechu první pumpy a jdu do nepromoku. Opouštím svůj původní záměr projet údolím Sellrain a k odbočce do Ötztalu to drtím po dálnici. Déšť je stále silný. Tajně doufám, že jakmile přejedu do Itálie, počasí se zlepší.

Moknu celým Ötztálem. V Söldenu si dávám ktarší pauzičku pod střechou benzinové pumpy. Nejsem ti zdaleka sám. Právě tady tankuje velká partička Švýcarů na H.D. Docela hezký pokoukání. Na rozdíl ode mne, jsou suší (zatím). Déšť se trochu mírní a tak vyjíždím směr Timmelsjoch / Passo Rombo (2474). Ve výšce asi tak 2000 m vjíždím do mraku. Z průsmyku nevidím absolutně nic. Snad někdy příště. Skoro krokem přejíždím sedlo na italskou stranu a tam...... Taky nic.

Stejně hnusné počasí. Projíždím první zatáčky a nevím kam vlastně jedu. Viditelnost se zlepšuje asi ve 2000 m. Kam oko dohlédne je dokonale zataženo. Jezdecky i co se výhledů týká, je jižní strana zajímavější než severní, rakouská. Volným tempem, odpovídajícím množství vody, sjíždím do St. Leonardo. Kousek nad městečkem zastavuji u hospody. Má přístřešek pro motorky a velkou pergolu. Tady, při dobrém jídle, přečkávám asi tři silné přeháňky a když se zdá, že to trochu slábne, vyjíždím na Passo Giovo (2099). V sedle to nestojí ani za zastávku. Sjíždím do Vipitena a po dvanáctce upaluju k Brixenu.

U pumpy na bankovky, je neděle, doplňuji nádrž a vyjíždím směrem k Passo d’Erbe (2004). Tuto trasu absolvuji prvně a tak jedu dost soustředěně. Velká paráda. Dost úzká, ale většinou naprosto perfektní silnička se kroutí po svazích směrem k Saas de Pútia (2874). Zážitek to, za hezkého počasí, musí být pro spolujezdce. Jezdec se musí soustředit na jízdu.

Pod průsmykem dělám pár fotek, přejíždím kopec do vesničky Antermoia a přijíždím k pensionu Frapes kde mám nocleh. Garáž pro motorku, pohodlný pokoj, teplá sprcha a velký hrnek svařáku. Super. A dokonce se objevuje modro v stále ještě lehce zatažené obloze.

Pondělní ráno je lehce zamlžené a chladné, ale vypadá dost optimisticky. Po deváté hodině jsem v sedle a sjíždím do Val Badia. V La Villa dotankovávám nádrž a odbočuji směrem k Passo di Valparola (2192). Každou minutou se otepluje a tak, když příjíždím do sedla, je už krásné počasí na focení a filmování.

Je odtud nádherný výhled na severní, zaledněné a zasněžené svahy Marmolady (3343) a také na pevnostní stavby z První světové války. Tudy vedla hranice mezi Itálií a Rakousko-Uherskem.

Sjíždím do Passo Falzarego (2105) a Cortiny dˇAmpezzo. Tady zastavuji na krásné vyhlídce. Projíždím město a krásným stoupáním jedu přes Passo Tre Croci (1809) k Lago Misurina (1756). Tady se jenom obracím a krásným sjezdem spouštím k Lago di San Caterina (862). Pár fotek jezera s Auronzo di Cadore a Gruppo di Cadini (2839) a zase do sedla a dál,

k nádherným místum jako je Sella Ciampigotto (1790), Sella di Razzo (1760), Lago di Sauris, a Passo di Pura (1425). Tato nádherná trasa má svůj „vrchol“ ve sjezdu z Sella di Razzo k jezeru Sauris.

Parádní silnice. Dokonalý povrch, krásné zatáčky, nádherné výhledy na hory a do hlubokých údolí. Je to pastva pro oči.

V Ampezzo najíždím na rychlou silnici 52. Za pár minut jsem v Tolmezzu a odbočuji na sever, na silnici 52 bis. Za chvíli už stoupám v nádherných zatáčkách, po příkrém svahu, k Passo di Monte Croce Cárnico / Plöckenpass (1360).

Z italské strany krásné svezení, rakouská strana je pozvolnejší. Několik krásných zatáček, vše limitováno kamionem a za ním kolonou aut, kterou nelze bezpečně předjet. V údolí najíždím na silnici č. 100 a uháním pod Iselsberg (1204). Odtud už je skoro vidět svahy po kterých se vine silnice na nejpopulárnější, nejfrekventovanější a také nejdražší alpský průsmyk.

Grossglockner Hochalpenstrasse vede přes průsmyky Hochtor (2575) a Fuscher Törl (2405). (přejezd pro motocykl stojí 18 EUR) Je už dost pozdě a počasí zase nic moc,. Tentokrát si odpouštím Kaiser-Franz-Josefs-Höhe (2362) i oblíbenou Edelweisspitze (2577). Dělám jen pár fotek z Fuscher Törlu a spouštím se po sverních rampách k Ferleitenu, Zell am See a Fütrhu, kde budu spát.

V úterý ráno je obloha skoro bez mráčku. Škoda, že už nemám namířeno na horské silnice, ale pouze do Bavor a do Čech.

Vyjíždím po desáté a příjemným provozem svištím přes Saalfelden a Lofer na Bad Reichenhall. Odtud po B 20 a B 12 na Burghausen, Passau a šumavský Strážný. Tempo mám docela svižné a tak těch 280 km, s průjezdy řady měst a někdy couračkou za náklaďáky a traktory, zvládám za hezké, rovné čtyři hodiny. S tím jsem docela spokojen. V podobném duchu je i zbývajících asi 160 km domu. Posledních asi 30 km po středočeských silnicích je, v porovnání s tím co mám za sebou, fakt děs. Porovnám-li kvalitu i těch jezastrčenějších silnic v rakouských nebo italských horách, které skoro ani nenajdete na mapě, s tím po čem jsme nuceni jezdit u nás, vnucuje se otázka:

„Za co soudruzi, za co?“

Za čtyři dny jsem ujel nádherných asi 1500 km (celkově 1610) po bavorských, rakouských, italských a jihočeských silnicích. V Jižních Čechách a hlavně v oblasti Šumavy se to docela zlepšuje. Tam jsou silnice výrazně lepší než v Čechách středních.

Petr Fryč
www.b-road.cz
motorkářské trasy